קִינוּמָא, (קנם to establish, cmp. קנן; v. P. Sm. 3667 s. v. קנום) covenant, oath. Targ. II Chr. XXIII, 1 (ed. Wil. קִיּוּמָא). Ib. XV, 15 (ed. Lag. קוֹנָּמָא); a. e.—Pl. קִינוּמִין, constr. קִינוּמֵי. Ib. XXXIV, 24.