מַסְטִיכִי, (μαστίχη) gum mastic. Gen. R. s. 91 end; Yalk. Gen. 149 (expl. לֹט, Gen. XLIII, 11; ed. מצטוכא, מוצטבה, מוצטכ׳ corr. acc.). Tosef. Sabb. XII (XIII), 8, v. לָעַס.