כָּלוּל m. 1) = כָּלִיל; 2) part. pass. of כָּלַל. [Tanḥ. Bo 5 כ׳ לדברות; Mekh. Bo, beg. כלל לדברות, read: כֶּלִי (v. Levy, Catal. of Rabb. Semin. of Breslau 1889, p. 38, note).]