חִגֵּר, (חָגַר I; cmp. אִלֵּם) [tied,] limping, lame. Ḥag. I, 1. Snh. 91ᵇ; a. fr.—Pl. חִגְּרִים, חִגְּרִין, חִי׳. Ib. VIII, 4. Mekh. Yithro, Baḥod., s. 9; a. e.—Fem. חִגֶּרֶת, חִי׳. B. Kam. 78ᵇ; Tosef. ib. VII, 15 החי׳ a lame animal. [Y. Shebi. VII, 37ᶜ top החגר, read: התַּגָּר.]