אַטְרַף, (= טַרְפָּא, h. טֶרֶף) leaf. Git. 69ᵇ (collect.).—Pl. אַטְרְפִין, אַטְרְפֵי. Targ. Ps. I, 3. B. Mets. 114ᵇ (Var. טרפי, v. Rabb. D. S. a. l.).