בְּאֵרַי pr. n. pl. B’erai, 1) ident. with בֵּירַי in Galilee. Pesik. R. s. 28; Midr. Till. to Ps. CXXXVII; Yalk. a. l. —2) בֵּי ב׳ in Babylon, v. בֵּירַאי