*חֲבָטָה, (חָבַט) seizing an object violently in order to take possession of it. B. Mets. 118ᵃ, v. הַבָּטָה. [B. Kam. 50ᵇ, v. חֶבֶט II.—Lam. R. to I, 1 רבתי (חד כות׳ 2), v. preced.]